Načítání...
 

Zrada českých ekonomů

2013 / 16
Strana 1 / 2

Diskutovat k číslu 16 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image

Nové 16. číslo e-republiky o zradě navazuje na sérii článků o volném pádu české ekonomiky, které věnujeme trvalou pozornost již dva roky. V roce 2012 vyšlo tematické číslo Ekonomika cestou ke dnu, které si vzalo na mušku Kalouskovu devastaci. A ekonomé k tomu mlčeli. Pozitivní číslo bylo věnováno etickému bankovnictví (2013-10) a rovněž alternativní ekonomice (2013-12). Jenže rok se s rokem sešel a Nečasova vláda tluče první hřebíky do národohospodářské rakve, což jsme komentovali nedávno v čísle Česká republika, země bez šancí?. Ekonomové opět mlčí. A to nás přivedlo k zajímavé myšlence. Jak to, že čeští ekonomové trvale lžou o stavu české ekonomiky? Je na čase začít psát o zradě českých ekonomů a naopak vyzvednout ušlechtilou památku těch, kteří nemlčeli: "Politici, kteří doufají přetavit v burziánku každou dojičku, překonávají i své předchůdce, kteří ji učili masáži vemene metodou Malininové." (Miloš Pick, 1992)

Image


liberalismus_kadubec.jpg
linka_10px.jpg
Zrada oficiálních českých ekonomů

redakce

Jan Macháček pro iHned položil osmi českým ekonomům otázku: V čem jste se jako ekonomové spletli? Otázku pochopitelně položil pouze ekonomům-mužům, protože ženy nemají zřejmě v řízení ekonomiky co pohledávat.

Budiž však tento odvážný počin pochválen. Ale v odpovědích se hovoří pouze okrajově o podstatných věcech, které ovlivňují náš život. Zejména se nemluví o těch negativních jevech, které se týkají fungování peněz. Nikdo z dotázaných ekonomů nevzpomněl historicky největší loupež v dějinách lidstva provedenou kvantitativním uvolňováním. Nemluvilo se o nezaměstnanosti, o socializovaných nákladech a externalitách současného ekonomického systému, jehož největší obětí je ztracená budoucnost mladých lidí, zničený stát a ohrožené životní prostředí celé planety. Přesto všechno je sympatická analýza Michala Šnobra týkající se Temelína.

Z řady vybočuje i sebekritika ekonoma Jana Libicha, který působí na Vysoké škole báňské v Ostravě a na univerzitě v Melbourne. Ten si totiž všímá i "jiné ekonomiky", totiž té, která je zadarmo, tedy péče o rodinu a výchovu dětí. A na rozdíl od Markéty Šichtařové nevidí investici do dětí jako vítězný model zabezpečení na stáří. Tvrdí totiž, že budoucí výnosy v porovnání s vynaloženými náklady nekorespondují. Nelze se spoléhat, že se vám péče o děti ve stáří vrátí. Prý to podle něj v této oblasti „nějak nefunguje“. Jan Libich tedy smeká přede všemi rodiči, a zejména před ženami v domácnosti.


Vyznání národohospodáře

Václav Umlauf
linka_10px.jpg

Miloš Pick. Stát blahobytu, nebo kapitalismus? My a svět v éře neoliberalismu 1989–2011. Druhé doplněné vydání. Všeň : Grimmus, 2011, 216 stran. ISBN 978-80-87461-05-1.

Málokterý ekonom může za svého života vydat soubor článků za 30 let, aniž by musel provést větší či menší autocenzuru. O českých ekonomech mediálně zvučných jmen to platí dvojnásob. Jejich jména veřejnost slyší často, jméno autora knihy „Stát blahobytu, nebo kapitalismus?“ téměř nikdy. A to se pan ekonom Miloš Pick letos dožil obdivuhodných osmdesáti pěti let. A právě on může vydat počet ze svého celoživotního přemýšlení v jedné knize a bez autocenzury, protože vždy uvažoval po svém. Jeho známější souputníci opakovali poučky, které byly a jsou na seznamu ideologické či mocenské poptávky ducha doby, proto publikují jen to, co lze politicky či mediálně prodat zde a nyní. Konjunkturální myšlení není z podstaty věci schopné zasadit ekonomii do širších souvislostí, které dávají každé dílčí vědě o člověku její humanitní poslání a náplň.

Kdo si je trvale vědom poslání ekonomiky s lidskou tváří, ten může na vrcholu zralosti vydat životní krédo vydáním klíčových článků. A navíc se nemusí bát soudu dalších generací. Psané dílo a životní praxe autora potvrzuje, že existuje zásadní rozdíl mezi ekonomem-dogmatikem a národohospodářem. Dogmatik či konjunkturalista se raději mýlí s vládnoucí ekonomickou ideologií, než aby hájil pravdu proti ní. Skutečný hospodář (řecky: oikónomos) přemýšlí o podstatě vztahu mezi ekonomií a trvalým blahobytem obyvatel; o dopadech spotřeby a odpovědnosti výroby harmonizované s planetární situací lidstva; o vazbě ekonomiky na liberální a demokratickou politiku, jež bere vážně odpovědnost za obecní dobro v národním, evropském i globálním měřítku. Podívejme se na jednotlivé statě knihy trojím pohledem:
1) co věcně vypovídají o ekonomice;
2) v jakém smyslu aspirují na to, co se v nejlepším smyslu slova nazývá „politická ekonomie“;
3) jak pohled skutečného národohospodáře svazuje nároky národní se zápasem o smysl současné dějinné epochy.


  • Celý text recenze v PDF-formátu si můžete stáhnout zde.
  • Soubor článků Zapomenutí autoři ekonomické reformy najdete v PDF formátu zde.


0015-krupicka.jpg
linka_10px.jpg
Kde je zakopán český ekonomický pes

Květa Pohlhammer Lauterbachová

Proč se tedy ekonomové tak často mýlí a jak to, že jim to prochází stejně jako politikům? Viz náš článek o jedné zajímavé debatě. Podívejme se na několik důležitých důvodů, ale jistě by se dala najít i spousta dalších.

1. Český vzdělávací systém a akademická svoboda

Národohospodářskou fakultu VŠE ovládá člověk, který je sice úspěšným podnikatelem, ale vládne zde ideologická atmosféra jako v době, kdy byla škola na opačném pólu a jediné možné učení byla marxisticko-leninská politická ekonomie. Jak je možné zde pěstovat kritické myšlení a dát prostor tvůrčí svobodě? Na jaké úrovni je multidisciplinární výzkum, jaké jsou výsledky vědecké práce? Dnes je zde prosazována opět jediná, možná daleko víc politicky a národohospodářsky škodlivá doktrína neoliberální, která nás přivedla do současné deprese. Žádná recese, ale deprese! Nevylepšujme ekonomické pojmy svými ideologickými dojmy!

Jako bývalí studenti VŠE jsme komunistické doktríně nevěřili a brali jsme ji velmi skepticky. Kdo se toužil vzdělávat, měl po otevření hranic a zavedení internetu možností habaděj. Musel ovšem ovládat několik jazyků, aby si mohl studovat i zahraniční autory. Kriticky nás naučil myslet až život. Jak vůbec myslí naši mladí ekonomové? Vůbec o nich není slyšet, ani v nezávislém tisku.

Ptala jsem se přítele, univerzitního profesora v Linci, zda je možné v Rakousku, aby dostal funkci děkana člověk, který je majitelem několika firem a podnikatelem. Zda by mohl všechno zvládnout? Odpověď: „To je nepředstavitelné, nároky na vědeckou práci, publikační činnost a práci na fakultě věnuje často víc než 12 hodin denně. To je vyloučeno.“ Můžeme navíc okolním zemím závidět vzpurné profesory, kterým svědomí nedalo a začali zkoumat a mluvit k veřejnosti. U Němců to byla Kennedyová, Suhr, Hankele; u Rakušanů Kitzmüller, Büchele, Wohlmayer. A ten seznam si odborní čtenáři určitě rádi doplní.

A studenti? Často mají jen jeden cíl: rychle odmentorovat to, co si vyučující přejí slyšet, nediskutovat, protože na to není ani čas ani doba. Co nejrychleji získat alespoň bakaláře, a pak se někde upíchnout za slušné peníze, pokud možno ve finančním sektoru.
Ekonomů máme jako blech, národohospodáři však nejsou žádní. Poslední byl zesnulý Miloš Pick, viz článek Vyznání národohospodáře.



Zobrazit chybová hlášení PHP